Čtvrteční den byl věnován celodenní výpravě do přírody. Díky ochotným rodičům, jsme se na Mšec k rybníkům, dostali po krátké zastávce na nákup uzeniny od našeho dvorního dodavatele Jirky Mračka (ano, je to reklama a vůbec není skrytá - viz.: www.uzeneselatko.cz), v půl desáté. Když jsem v úterý odpoledne dělal průzkum, co kdo chce k opékání na ohýnek, nestačil jsem se divit.

Jasným favoritem byla klobása a nejmenovaný Zkoumálek se mi pokoušel asi deset minut vysvětlit, že chce rohlík a chleba. Fakt jsem dost dlouho nechápal, že si bude opékat rohlík a samozřejmě k němu chce chléb s hořčicí jako k normální klobása. Když jsem to pochopil, nebyl problém to akceptovat. Omlouvám se tímto za můj delší drát. Toto byl jen myšlenkový odskok z příběhu, tak zpět na Mšec. Vynesli jsme všechny zásoby včetně dřeva, které Zkoumálci přivezli z domova (část dřeva den před tím hrdinně ochránil před deštěm Patrik, a to co nezachránil poté usušil). Základnu jsme měli na chatě prof. Víška, který nám ji již po několikáté nezištně a velmi ochotně zapůjčil. Chatu jsme zamkli a vyrazili jsme do kopce, skoro směrem na Horní Lipinu. Šli jsme ale na hraně svahu, který se sune směrem k mšeckým rybníkům. Klidným krokem s milionem zastávek na přírodovědná pozorování jsme za ty skoro 4 hodiny ušli neuvěřitelných "tři kilometry"!!!
Cestou bylo vidět nejen spoustu zajímavostí se skvělým výkladem Milana, ale užili jsme si i legraci. Chtěl jsem jim ukázat, jak se pozná, odkud kam jel traktor podle stop pneumatik. Na otázku: "Odkud kam jel traktor, kam ukazují u stop traktoru šipky od pneumatik...", se ozvalo: " Na sever!" Cestou na oběd jsme na žádost "bab" stavěli lesní domečky. To jsem na táborech bytostně nesnášel, ale Zkoumálky to kupodivu velice zaujalo, a vládla lehká nervozita, když jsme je donutili stavby ukončit a pokračovat k chatě. Ještě jsem vysvětlil pár jedincům, že když přivezou maminkám z lesa pořádný čerstvý vonící špalek odkrojený lesníky při kácení stromů, jistě zavládne doma neutuchající radost.  Co chtěli táhnout domů, uvidíte na fotkách... Fakt je, že já bych to asi taky dlouho netahal. Na chatě bylo potřeba rozdělat oheň. 99% práce odvedl zálesák Milan a rozdělávání se ujal Vojta. Jo, nechali jsme je sekat dřevo, já jsem sice strachy ani nedýchal, ale dopadlo to dobře. Klobásky, vuřtíky, párky a rohlík na ohýnku, to je prostě lábuš. Mysleli jsme, že se dostaneme na dnešní výpravě až na Punčochu... Ha ha. To by znamenalo tady být do půlnoci. Na louce pod chatou jsme chytali do sítěk brouky, motýly, kobylky, sarančata a spoustu dalších potvůrek. Milan vše určoval, popisoval zajímavosti a trpělivě odpovídal na miliony občas opakujících se otázek. Bylo jedno žihadlo od čmeláka. Vojta vše řádně ošetřil, nechtěl jen dát umělé dýchání. Naštěstí nebylo potřeba. Ve čtyři hodiny přijeli ochotní rodičové a dopravili jsme se zpět do školy. Jéééé, před školou jsou zákopy a rodiče nemůžou dovnitř a děcka ven. Bohužel, rodiče jsou fikaní a někteří vzali zákop útokem, ostatní to obešli zezadu. Byli jsme rozehnáni. Tak zase zítra. Zítra ve škole spíme!!!!
Fotky najdete ZDE.  Další fotky doplníme v průběhu prázdnin.  Zde najdete zajímavosti, které jsme viděli na Mšeci:   SEZNAM NÁLEZŮ